Nezasvěceného možná zaskočí, narazí-li při silnici z Pardubic do Hradce Králové na žlutou ceduli s šipkou a nápisem: K Perníkové chaloupce. Nejde o žádný žert. Kdo uposlechne této výzvy a vydá se naznačeným směrem, nebude zklamán. Připravit se musí jen na to, že Perníková chaloupka je ve skutečnosti chalupa víc než převeliká. Sem by se vešlo nějakých Jeníčků a Mařenek...! Najdete v ní totiž na osmdesát "komůrek".
Vstupem na území zdejšího Perníkového hejtmanství se navíc neocitnete pouze v Muzeu perníku a tak trochu v pohádce O perníkové chaloupce, ale zároveň i v hravém teritoriu pohádkových regionů, jež nemá ve světě obdoby. Vždyť zahrnuje mimo jiné Valašské království či Jihočeské pohádkové království, jemuž přelaskavě panuje Zdeněk Troška.
Perníkoví donkichoti
Jméno zdejšího "krále" Luďka Šorma širší veřejnost sotva může znát. Tím spíše se mohl jeho nápad na založení Muzea perníku jevit jako pořádná donkichotiáda. Muzea přece uchovávají nejen to, co má nějakou hodnotu, ale co zároveň i přetrvá. Životnost perníku však zpravidla nepřesahuje více než dva roky. A tak ani v samotných Pardubicích nenašel autor pro tu myšlenku podporu, byť hned první ročník Slavností perníku, které v roce 2001 uspořádal společně s Alešem Mokrenem, měl mimořádný úspěch; vždyť na ně dorazily čtyři tisícovky lidí! Dokonce i samotní perníkáři na něho hleděli s nedůvěrou, protože si takové muzeum prostě nedokázali představit.
Naštěstí se na světě najde podobně sympatických donkichotů vícero. Třeba místostarostka Starého Hradiště Olga Zelinková, která Luďku Šormovi tzv. "hodila lano", když ho zhruba před rokem vyzvala ke spolupráci. "Vím o perníkové chaloupce," řekla mu a zavedla ho do někdejšího loveckého zámečku barona Drasche. "Podlomily se mi nohy, když jsem to viděl," vzpomíná na svoje první dojmy z obrovského roubeného stavení s vyřezávanými okny - budoucí Perníkové chaloupky - Luděk Šorm.
Nezbývá než smeknout
Nadšení těchto lidí by ovšem nebylo k ničemu, nepřidat se k nim - věřte, nevěřte - dobrodinec, restituent, majitel areálu u hradu Kunětická hora a dobrý příklad toho, jak lze ušlechtile nakládat s velkým majetkem. Muž, vědec, zabývající se osobností J. A. Komenského, totiž odmítl nabídky na odkup atraktivní a neobvyklé nemovitosti, jež sloužívala někdejším majitelům panství ve chvílích, kdy se věnovali lovu v okolní oboře. Možná proto, že on sám provozuje muzeum "učitele národů", byl mu blízký projekt Perníkového muzea; dal tedy objekt k dispozici pro tyto účely za velmi přijatelných podmínek. Co se vlastní perníkové expozice týče, jsou - prozatím! - na místě spíše střízlivá očekávání, chystáte-li se k návštěvě. Turistické informační centrum s prodejem suvenýrů, mezi nimiž ty perníkové nemohou chybět, dále místnost perníkové historie, sbírka pohádkových knížek a jednotlivých perníčků a nakonec procházka tajuplným pohádkovým "lesem" pro malé i velké tvoří stabilní součást muzea. Nicméně víte-li, že toto vše zde bylo téměř vydupáno ze země s minimálními prostředky během několika měsíců, nezbývá než smeknout.
Perníkové žertování
Mimořádné nasazení a vtip, s nimiž se tu střetáte na každém kroku, představují devizu, jež nepodléhá času. Dostane se jich každému nádavkem k vlastní prohlídce. Zdejší výklad navíc otvírá nový pohled na pohádku O perníkové chaloupce. Nebyla snad ježibaba noblesní dáma, jestliže pekla takové úžasné perníčky? A co Jeníček s Mařenkou? Nešlo o nevychované pacholky, když potajmu a bez dovolení kradli cizí perník? A tak se za naší přítomnosti nechává jeden z návštěvníků strhnout k poznámce: "Já bych hnal každého, kdo by mi rozebíral chalupu..." "Tady se roděj nápady..." pochvaluje si Luděk Šorm prostředí obklopené lesy, v nichž žijí divoká prasata a vysoká, a kde se srnky nebojí přicházet až k bráně. A tak tu má brzy vzniknout třeba i Úřad vlády Perníkového hejtmanství, Perníkový parlament či Perníková matrika, a taky Katastr perníkových nemovitostí. Příští rok v červenci, sedmého, na svátek Jana Husa ("Taky jeden významný Jeníček," podotýká Luděk Šorm) by pak měl proběhnout pokus o světový rekord v setkání Jeníčků a Mařenek spojený se založením Síně jejich tradic.
Úkol na celý život
Ne vše v Perníkovém hejtmanství ovšem člověka rozveselí. Stav "perníkové chaloupky" je po letech zestátnění žalostný. Bývalo tu zednické učiliště, ale taky domov důchodců či ústav pro mentálně postižené. Žilo se z podstaty a i ta dostala více než zabrat. A tak teď "komůrka" za "komůrkou", přesněji místnost za místností, z nichž mnohé jsou zcela zdevastované, plné sutin či jiného neřádstva, prodělávají své znovuzrození. Mají na tom ostatně svoji zásluhu i návštěvníci muzea. Za červenec a srpen jich přišlo několik tisíc, a tak se z tržeb za prodej perníku daly nově štukovat zase další poničené zdi, očistit další části kazetových stropů, obnovit další podlahy... "Mám štěstí, že vedle řady odborných firem a dodavatelů i moje rodina vzala muzeum za své," libuje si Luděk Šorm, "a že třeba syn, který studuje aplikovanou kybernetiku, přijde ze školy a štukuje." Při stejné činnosti jsme zde ostatně "nachytali" i pana Šorma - seniora. Někoho by možná děsilo to množství práce, které ještě bude muset být odvedeno v téhle Perníkové chaloupce. Vždyť je to úkol na celý život! Záleží však opět na úhlu pohledu... "Když tady dva dny děláte, je to hned vidět," raduje se naopak nad svým údělem Luděk Šorm. Snad nejde o neopodstatněný optimismus, jestliže na téma budoucnosti Perníkové chloupky prohlašuje pln elánu a jistoty: "Závisí to na nás."
Připravila: Ivana Hudcová Foto: Jiří Savinec Recepty prima nápadů č.24 z 23.11.2004